Slavnost Seslání Ducha Svatého

Padesátý den po Velikonocích slavíme Svatodušní svátky – slavnost Seslání Ducha svatého. Liturgický rok popisuje skutečné události v časovém sledu, jak nám o tom podávají zprávu evangelia a Skutky apoštolské. Apoštolové se vrátil s hory do Jeruzaléma a tam ve večeřadle očekávali příchod Ducha svatého. Desátého dne po Nanebevstoupení sestoupil na ně Duch svatý v podobě ohnivých jazyků, jak nám o tom podává zprávu sv. Lukáš: „Nastal den Letnic a všichni byli pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se společně přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělili se a nad každým z nich se usadil jeden“ (Sk 1,5). V síle Ducha svatého vyšli na ulici a hlásali evangelium těm, kdo se zde sešli. Tehdy pokřtili apoštolové v Jeruzalémě na tři tisíce lidí, kteří uvěřili v Ježíše Krista.

Slavíme svatodušní svátky. Připomínáme si působení Ducha svatého v církvi. Sv. Pavel přirovnává církev k tělu. A tělo musí být živý organismus, musí mít jednu  duši, která je spojuje. Podle tradičního učení řeckých otců je křesťan složen ze tří prvků: z těla, duše a Ducha svatého. A ten je jakoby duší naší duše. Těla každého z nás jsou rozličná, totéž platí i o duši, každý má svou vlastní. Avšak třetí prvek, Duch svatý, je jeden a týž v každém z nás. Papež Pius XII. Toto potvrzuje v okružním listě Corpus mysticum (mystické tělo): „Skutečnost, že všechny části těla jsou spojeny mezi sebou a se svou vznešenou Hlavou – Kristem – je třeba přisuzovat Kristovu Duchu, jako neviditelnému principu.“

Prosme Ducha svatého, aby nám dnes daroval své dary, aby v nás oživil všechny duchovní dary a milosti, které jsme přijali.