Poděkování

V našem životě musíme počítat s loučením. Když přijde kněz do farnosti, která mu byla svěřena, tak ani nepočítá, že se bude muset v horizontu doby jednou rozloučit. Upřímně řečeno, byl jsem zvědav, jakou nabídku mi předloží otec biskup Tomáš, až se dožiji kulatého výročí a dovrším 80 let svého života. Věděl jsem, že jednou ta chvíle nastane a přitom mi tanula v mysli slova žalmu: „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát…“ (Ž 90,10). A já tuto hranici brzy překročím. Vede mě to k zamyšlení a k vděčnosti. K zamyšlení, že už dříve mě Pán mohl povolat z tohoto světa, a k vděčnosti za všechny dary, které mi prokázal. A to vede k zamyšlení, jaké byly roky, které jsem zde v Plzni mezi vámi prožil. Hodně věcí se podařilo. Za vším bylo mnoho starostí, a to nejenom, mých, ale všech mých spolupracovníků. Ostatní a to v duchovní sféře je nezměnitelné, to ví sám Bůh.

Po dovršení mých 80. narozenin budu pracovat jako výpomocný duchovní v Domažlicích. Přicházím tam už potřetí. V letech 1962 – 1969 jsem zde byl kaplanem. Po založení plzeňské diecéze jsem přišel do Domažlic jako farář od 15. 8. 1993 a působil jsem zde do 31. 8. 2001. A nyní přicházím do Domažlic potřetí a to jako výpomocný duchovní.

Přecházím nyní k poděkování: děkuji oběma biskupům, Františkovi i Tomášovi, kněžím a zvláště vám všem mým farníkům a přátelům. Vím, že jste mě měli rádi, pomáhali jste mi a podporovali jste mě svou modlitbou. Pán Bůh zaplať za všechno.