Kostely

Katedrála svatého Bartoloměje

Založení katedrály

Farní kostel, od r. 1993 zároveň katedrála plzeňského biskupa, je velkolepá gotická stavba, vybudovaná během 14. a 15. století. Založena byla zřejmě řádem německých rytířů, kteří se stali plzeňskými faráři v roce 1342. Stojí neobvykle uprostřed hlavního náměstí, zbudovaná od základů až ke krovu z hrubozrnných pískovcových kvádrů. Na vnější straně měří stavba i s opěrnými pilíři 63 m délky a 26 m šířky. V průčelí měly stát původně dvě věže, ale byla realizována pouze severní věž, vysoká ve zdivu 56,3 m, která dostala po vyhoření r. 1835 nynější štíhlou jehlancovou střechu vysokou 46 m. Celková výška věže 102,3 m z ní činí nejvyšší chrámovou věž v republice. Přízemí věže je sklenuté, v nejvyšším patře jsou zavěšeny zvony a nad nimi umístěny velké hodiny. Od konce 14. století byl kostel zastřešen vysokou stanovou střechou, která vyhořela v roce 1525. Od té doby je kostel opatřen zachovanými krovy, nad střední lodí krovem vázaným prograsivní tzv. ležatou stolicí, která u nás zdomácněla ža po dalších sto letech.

 

Vnitřní vybavení

Hlavní oltář byl zhotoven r. 1883 podle plánů architekta Josefa Mockera od vídeňského řezbáře Josefa Leimra v novogotickém slohu. Nejcennější a nejznámější uměleckou památkou kostela je starobylá milostná socha Panny Marie (tzv. Plzeňská Madona), stojící ve výklenku na hlavním oltáři. Pochází z 2. pol. 14.stol. z tzv. „období krásných madon“. Je vytesána z opuky, měří 1,34 m a patří k nejvzácnějším gotickým památkám u nás vůbec. Pro zajímavost – kolem r. 1750 bylo v kostele sv. Bartoloměje 33 oltářů. Na kruchtě se nachází obrovské varhany, zhotovené r. 1894 varhanářem Emanuelem Petrem v Praze.

Na pilíři kruchty je umístěn obraz sv. Maří Magdaleny, dobová replika obrazu Doménica Tintorettiho z r. 1586. Kolem chrámu se až do vlády Josefa II. rozkládal hřbitov a dvě kostnice, zbudované r. 1728. Staré původní zvony byly zničeny při velkém požáru severní věže r. 1835 (nejstarším z nich byl „sv. Vít“ z r. 1411). V současnosti má chrám dva zvony a v lednu 2015 budou na věž zavěšeny čtyři nové zvony.

Vedle kostela stojí mariánský sloup. který nechala postavit plzeňská obec r. 1681 na odvrácení morové rány. Je dílem kameníka Josefa Mejzlíka, autory soch jsou Kristián a Lazar Widemannovi.

Samozřejmostí jsou každodenní bohoslužby sloužené v této katedrále, s hlavní farní mší svatou v neděli v 10.30. Během nedělní bohoslužby je možné si pravidelně poslechnout Scholu od katedrály sv. Bartoloměje, která za zvuku varhan doprovází lid při zpěvu.


Kostel svatého Jana Nepomuckého – Plzeň („Redemptoristé“)

od 1. září 2007 farní kostel samostatné farnosti Plzeň-Bory,

farářem P. Mgr. Miroslav Martiš CM, se sídlem fary Plzeň Klatovská 176, který je pověřen duchovní službou ve Slovenském katolickém centru,

odkaz na Farnost Plzeň-Bory najdete na těchto stránkách: http://rkfplzenbory.krestan.org/

(informace na webu Schola u Redemptoristů)


Kostel Nanebevzetí Panny Marie – Plzeň („Františkáni“)

Žebravý řád sv. Františka zvaný minorité byl do Plzně uveden současně se založením města na sklonku 13. století. Svůj klášter s kostelem si vystavěli v jihovýchodní městské části při samých hradbách. Mezi lidmi měli minorité velkou oblibu, která se projevovala štědrými dary a odkazy. Klidný rozvoj kláštera byl přerušen husity, kteří klášter značně poškodili, takže obnova je spojena až s příchodem františkánů v roce 1460. V době, kdy se do Plzně na přechodnou dobu uchýlila pražská metropolitní kapitula (15. st.), uchovávala v klášteře své listiny i poklad svatovítského chrámu. V druhé pol. 16. stol. klášter jen živořil (r. 1574 zde žili pouze dva bratři). Těžkou dobu museli bratři prožít zvláště na počátku třicetileté války. Mansfeldovo vojsko totiž při dobytí města prolomilo hradby právě hned za klášterem, který byl při tom značně poničen a kostel byl využit jako maštal pro vojenské koně. Nová obnova kláštera proběhla v 90. letech 17. století a kolem roku 1730. Kromě kostela, sakristie, ambitů a kapitulní síně byl klášter barokně přestavěn.

Josefínské reformy

Za Josefa II. nebyl klášter zrušen, ale byl ustanoven pro obřady v němčině pro německy mluvící minoritu. Klášter i kostel si přes všechny pohromy zachoval v podstatě svoji původní podobu z doby raně gotické a barokní. Trojlodní kostel postavený ve 14. století má gotickou žebrovou klenbu, mohutný vítězný oblouk a prostorné kněžiště rovněž sklenuté gotickou křížovou klenbou. Nejvzácnější památkou kostela je hlavní oltář, pocházející ze 17. stol. Je nádherně vyřezávaný a ozdobený velkým obrazem znázorňujícím „Nanebevzetí P. Marie“, dobovou replikou Rubensova obrazu. V hořejší části se nachází ještě menší oválný obraz Nejsvětější Trojice. Součástí oltáře je i gotická socha Madony, podobná výše zmíněné soše z chrámu sv. Bartoloměje, ale pozdější, pocházející ze začátku 15. stol.

Vnitřní vybavení kostela

Na bocích kostela bylo postupně vystaveno několik kaplí – vysoká kaple nejsv. Trojice (r. 1611), kaple sv. Antonína (2. pol. 17. st.), kaple Olivetské hory, kde je zpovědní místnost. Kostelní věž z konce 15. století stojí na severní straně v rohu mezi východní zdí boční lodi a severní zdí kněžiště a je kryta cibulovitou břidlicovou střechou z roku 1672. K jižnímu boku kostela se připojuje jednopatrová budova kláštera, stavěná do pravidelného čtverce. V gotických ambitech v přízemí se nachází pozoruhodná kamenná kazatelna z r. 1543 a na východní straně ambitů přiléhá kapitulní síň s kaplí sv. Barbory s nástěnnými malbami z doby kol. r. 1460. V roce 1975 sem byly přemístěny vynikající renesanční malby ze začátku 16. století, které původně zdobily ambity zbořeného dominikánského káštera.

Současnost – sídlo ŘKF u katedrály sv. Bartoloměje

V současné době, po zrestaurování části kláštera, sídlí zde farní úřad od sv. Bartoloměje. Nejkrásnější prostory kláštera jsou věnovány Muzeu církevního umění Plzeňské diecéze, otevřeného v roce 2012. V jeho prostorách jsou představeny dějiny křesťanství v západních Čechách a prostřednictvím vynikajích uměleckých děl, převážně gotických a barokních, seznamuje se světem a myšlením zde žijících křesťanů.  Vrcholem prohlídky je klenotnice, umístěná v bývalém klášterním lazaretu, v jejícž kapli je slavná Poleňská Madona od Lucase Cranacha z roku 1532. Členové františkánského řádu působící v Plzni se kláštera vzdali a působí dnes na Severním městě v bývalé mateřské školce. Bohoslužby se konají v tzv. Pavilonku na Lochotíně. 

Viz více: http://frantiskani-plzen.farnost.cz/


Kostel Svatého Jiří – Malesice –

od 1. října 2009 patří tento kostel do nově zřízené

(kvazifarnosti) farnosti Plzeň-Západ, (Malesice, Vejprnice)

se sídlem Plzeň Křimická 73,  tel. 377459141,

jejím administrátorem  je P. Ing. Miroslav VERČIMÁK (Neokatechumenátní cesta)

 

Původně gotický r. 1597 upravovaný a r. 1815 rozšířený a upravený. Jednolodní, obdélníkový, se čtvercovým presbytářem a obdélníkovou sakristií po jeho straně; po jižní straně lodi hranolovitá věž. Presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou na jehlancové konzoly, loď plochostropá. Nově upravená sakristie sklenuta dvěma poli placky. Kruchta na pilířích podklenuta plackami. Na jižní straně lodi v patře věže oratoř. Z presbytáře do sakristie vede sedlový profilovaný gotický portál. Zařízení pseudogotické z r. 1877, podle návrhu B. Wachsmanna. Na hlavním oltáři obraz od A. Lhoty. V presbytáři obraz P. Marie v naději, barokní, v rokokovém rámu. V podkruchtí pozdně gotický reliéf sv. Jiří z doby kolem r. 1520, přenesený z kostela v Chotíkově.


Kostel Povýšení Svatého Kříže – Chotíkov

Kostel z r. 1834 je klasicistní, jednolodní, obdélníkový, s užším obdélníkem, vně trojboce, uvnitř polokruhový ukončený presbytářem; na severní straně čtvercovitá sakristie. Presbytář, loď a sakristie sklenuty plackami, oddělenými val. pásy; kruchta podklenuta plackami. Zařízení: na hlavním oltáři, upraveném r. 1873 dle návrhu B. Wachsmanna, obraz Ukřižování od K. Škréty z doby kolem r. 1670; u bočního oltáře sv. Josefa barokní sochy sv. Antonína Pad. a sv. Františka Seraf. z 18. stol: kazatelna rokoková.