Kostely

Katedrála svatého Bartoloměje

Farní kostel, od r. 1993 zároveň katedrála plzeňského biskupa, je velkolepá gotická stavba, vybudovaná během 14. a 15. století. Založena byla zřejmě řádem německých rytířů, kteří se stali plzeňskými faráři v roce 1342. Stojí neobvykle uprostřed hlavního náměstí, zbudovaná od základů až ke krovu z hrubozrnných pískovcových kvádrů. Na vnější straně měří stavba i s opěrnými pilíři 63 m délky a 26 m šířky. V průčelí měly stát původně dvě věže, ale byla realizována pouze severní věž, vysoká ve zdivu 56,3 m, která dostala po vyhoření r. 1835 nynější štíhlou jehlancovou střechu vysokou 46 m. Celková výška věže 102,3 m z ní činí nejvyšší chrámovou věž v republice. Přízemí věže je sklenuté, v nejvyšším patře jsou zavěšeny zvony a nad nimi umístěny velké hodiny. Od konce 14. století byl kostel zastřešen vysokou stanovou střechou, která vyhořela v roce 1525. Od té doby je kostel opatřen zachovanými krovy, nad střední lodí krovem vázaným prograsivní tzv. ležatou stolicí, která u nás zdomácněla ža po dalších sto letech.

Trojlodí chrámu je rozděleno třemi páry oblých mohutných pilířů na tři stejně vysoké lodi s hvězdicovitou klenbou, jejímž zhotovitelem byl po polovině 15. století asi Erhard Bauer z Eichsttetu. V obou bočních lodích se nachází po 4 obrovských hrotitých oknech s bohatými kružbami a hodnotnými vitrážemi z přelomu 19. a 20. století. O něco užší a nižší pětiboké kněžiště je sklenuto třemi poli žebrové křížové klenby a osvětleno sedmi úzkými vysokými okny s jednoduchými kružbami. K jižnímu boku presbytáře přiléhá známá Šternberská kaple, vystavěná v pozdně gotickém slohu Hansem Spiessem v 70. letech 15. století, sklenutá klenbou s visutým svorníkem. Zde je umístěn secesní oltář Jana kastnera z roku 1900.

Hlavní oltář byl zhotoven r. 1883 podle plánů architekta Josefa Mockera od vídeňského řezbáře Josefa Leimra v novogotickém slohu. Nejcennější a nejznámější uměleckou památkou kostela je starobylá milostná socha Panny Marie (tzv. Plzeňská Madona), stojící ve výklenku na hlavním oltáři. Pochází z 2. pol. 14.stol. z tzv. „období krásných madon“. Je vytesána z opuky, měří 1,34 m a patří k nejvzácnějším gotickým památkám u nás vůbec. Pro zajímavost – kolem r. 1750 bylo v kostele sv. Bartoloměje 33 oltářů. Na kruchtě se nachází obrovské varhany, zhotovené r. 1894 varhanářem Emanuelem Petrem v Praze.

Na pilíři kruchty je umístěn obraz sv. Maří Magdaleny, dobová replika obrazu Doménica Tintorettiho z r. 1586. Kolem chrámu se až do vlády Josefa II. rozkládal hřbitov a dvě kostnice, zbudované r. 1728. Staré původní zvony byly zničeny při velkém požáru severní věže r. 1835 (nejstarším z nich byl „sv. Vít“ z r. 1411). V současnosti má chrám dva zvony a v lednu 2015 budou na věž zavěšeny čtyři nové zvony.

Vedle kostela stojí mariánský sloup. který nechala postavit plzeňská obec r. 1681 na odvrácení morové rány. Je dílem kameníka Josefa Mejzlíka, autory soch jsou Kristián a Lazar Widemannovi.

Samozřejmostí jsou každodenní bohoslužby sloužené v této katedrále, s hlavní farní mší svatou v neděli v 10.30. Během nedělní bohoslužby je možné si pravidelně poslechnout Scholu od katedrály sv. Bartoloměje, která za zvuku varhan doprovází lid při zpěvu.


Kostel svatého Jana Nepomuckého – Plzeň („Redemptoristé“)

od 1. září 2007 farní kostel samostatné farnosti Plzeň-Bory,

farářem P. Mgr. Miroslav Martiš CM, se sídlem fary Plzeň Klatovská 176, který je pověřen duchovní službou ve Slovenském katolickém centru,

odkaz na Farnost Plzeň-Bory najdete na těchto stránkách: http://rkfplzenbory.krestan.org/

(převzato z webu Schola u Redemptoristů)

Redemptoristický řád přišel do Plzně v roce 1907. Pro potřeby řádu byla zakoupena Vankova vila na Klatovské třídě, kde redemptoristé zřídili prozatímní kapli Panny Marie Ustavičné Pomoci. Kaple byla vysvěcena 18.6.1907.

Když se podařilo kapli dovybavit a návštěvy věřících vzrostly požádal Superior řádu P. Josef Roller v Praze, aby redemptoristé mohli v Plzni vystavět nový chrám, zasvěcený svatému Janu Nepomuckému. Stavba byla svěřena plzeňské firmě Müller – Kapsa a již v prosinci 1907 byly plány hotové. Byly schválené ústředím řádu v Římě a do konce roku udělilo své schválení i pražské místodržitelství a ministerstvo. Problémem ovšem zůstávala stránka finanční. Byla uspořádána velkorysá sbírka a řada dobročinných akcí v Plzni i mimo ni.

Z výtěžku sbírky byla zahájena stavba kostela – 30. června 1908 se začaly kopat základy kostela, do konce října byly položeny základy a vystavěna žulová podezdívka do výše 1 m. V té době se však vyčerpaly poslední peníze ze sbírky a tak 30.10.1908 byla stavba zastavena.

Další potřebou sumu získali redemptoristé z vánočního bazaru v Plzni a v Praze v r.1908. V lednu 1909 se jim podařilo založit Spolek pro vystavění kostela sv. Jana Nepomuckého. Ani žádosti o podporu různým podnikům, ani výtěžky z dobročinných akcí však nemohly pokrýt náklady stavby, jejíž rozpočet byl určen na 540 000 K. Původní projekt byl proto zjednodušen, upustilo se od některých oken, ztenčeny byly sloupy a upuštěno od některých ozdob, takže předpokládané náklady klesly asi o 130 000 K. 5.4.1910 se na stavbě počalo opět pracovat.

O svátku sv. Jana Nepomuckého v květnu 1910 byl posvěcen základní kámen kostela. Stavba pokračovala až do vánoc, kdy byl už kostel pod střechou a věže vystavěné do výše 25 m. V dubnu 1911 byly dokončené obě věže a 26.4.1911 byl na severní věži vztyčen kříž.

Počátkem srpna 1911 byly na věž umístěny 4 zvony, naladěné podle melodie benediktinských zvonů v Jeruzalémě:

-Jan (zasvěcený sv. Janu Nepomuckému), vážil 25 metrických centů

-Alfons (zasvěcený třem redemptoristům – sv. Alfonsovi, Klimentovi a Gerardovi), vážil 16 metrických centů

-Marie (zasvěcený P. Marii Ustavičné Pomoci), vážil 12 metrických centů

-Josef, vážil 8 metrických centů.

V r. 1917 byly zvony Jan a Josef rekvírovány pro válečné účely a znovu doplněny v r. 1929. Nové zvony byly ulity firmou Rudolf Perner, která ke zvonům v r.1931 zavedla elektrické zvonění.

Stavba spěla rychle k závěru. K posvěcení kostela došlo 22.10.1911.

V průčelí pseudorománského kostela jsou dvě věže, měřící 63 m. Vstupní portál je ozdoben štukatérskými prvky od akademického sochaře Vojtěcha Šípa, žáka Myslbeka. Vstupní portál má tři vchody.

Chrám je trojlodní, přes 50 m dlouhý, z toho loď měří 34 m. Výška lodí je 20 m, šířka všech tří lodí 26 m. Železobetonová klenba spočívá na 12 pilířích, jejichž vlysy jsou ozdobeny hlavičkami andílků a jinými ornamenty. Žebra bočních lodí vybíhají z krakorců, jež tvoří různé hlavy.

Interiér kostela osvětluje 20 jednoduchých velkých, dvě sdružená a jedno trojdílné okno Družinské kaple a tři velké růžice. Okna byla díky různým dárcům vyplněna vitrážemi s obrazy světců.

V prostoru pod kůrem na evangelní straně byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Kruchta je přístupná i vchodem z epištolní strany chrámové předsíně. Po levé straně presbytáře je sakristie a malá předsíňka, z níž vedou schody do Družinské kaple, umístěné v patře nad sakristií.

Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého byl vyroben podle návrhů prof. Jana Kastnera v dílně akademického sochaře Františka Kadeřábka v Praze, stejně jako boční oltář Panny Marie Ustavičné Pomoci a boční oltář svatého Josefa. Po stranách presbytáře jsou umístěné sochy svatého Vojtěcha a svatého Václava, věčné lampy jsou z uměleckých dílen pana Grünfelda. Lavice z dubového dřeva vyrobili podle návrhu prof. Jana Kastnera umělecký truhlář Václav Novák a mistr Josef Havel. Opět podle návrhu prof. J. Kastnera zhotovil plzeňský truhlář p. Kovařík 5 dubových zpovědnic. V levé postranní lodi byl u sakristie postaven oltář Nejsvětějšího Srdce Páně, v pravé boční lodi u kruchty oltář Sedmibolestné Panny Marie.

Roku 1913 byla pořízena křížová cesta, plastická, z terakoty, r.1914 byl pořízen oltář tří redemptoristů, který je nyní umístěn v pravé boční lodi a je v něm umístěn svatostánek. Plány oltáře zhotovit prof. J. Kastner. Na oltáři jsou sochy sv. Klimenta, sv. Alfonse a sv. Gerarda. Tento oltář se o velikonocích mění na Boží hrob.

Interiér kostela byl doplněn sochami světcům, umístěnými u pilířů (sv. Antonín Paduánský, sv. Anežka Česká, sv. Alois, sv. Juda Tadeáš).

Jesličky měl kostel sv. Jana Nepomuckého od r.1915 a provizorně se stavěly na oltáři sv. Josefa. Návrh na provedení stálých jesliček podal v r.1942 Spolek přátel kostela a úkol přenést biblický děj do plzeňského prostředí připadl Janu V. Čermákovi z Kladenska. Pozadí Betléma je tvořeno obrazem Plzně z r.1943, práci dokončil po zesnulém J. V. Čermákovi malíř František Vysekal z Kutné Hory. První skupinu plzeňských figurek dokončil v r.1947 František Bartoš z Hradce Králové. Jesličky jsou naprosto specifické, spjaté s osobnostmi, kulturou a historií města. Ježíškovi se tak klaní patron města sv. Bartoloměj, ředitel první české školy Jan Rychtařík, purkmistr Fr. Pecháček, Sedláček, Smetana, Klostermann, J. K. Tyl, řemeslníci, pracovníci pivovaru, Škodovky a průvod uzavírá plzeňský ponocný. Pravá strana jesliček je věnována venkovu, selky tu jsou v tradičním plzeňském kroji s holubičkami.

V období války vznikla také rozměrná freska Krista na klenbě presbytáře a symboly 7 křesťanských svátostí na triumfálním oblouku. Freska Krista byla odstraněna při opravě interiéru a purifikaci zařízení kostela počátkem 80.let.

Varhany postavili bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Varhany jsou pneumatické, o třech manuálech, mají 45 znějících rejstříků a četné kombinace. Stavba varhan trvala 3 měsíce. Byly posvěceny 26.9.1915.

Prvním ředitelem kůru byl absolvent státní konzervatoře A. Svoboda, jeho nástupcem od r.1919 profesor hudební výchovy Masarykova čs. státního reálného gymnázia Emanuel Wieser. Ovládal housle, klavír, varhany i zpěv a rozvinul na redemptoristickém kůru tradici pěstování kvalitní chrámové hudby.

Dr. Freiová

Tradice scholy u redemptoristů přetrvává dodnes, více o celé její historii si můžete přečíst na samostatných stránkách


Kostel Nanebevzetí Panny Marie – Plzeň („Františkáni“)

Žebravý řád sv. Františka zvaný minorité byl do Plzně uveden současně se založením města na sklonku 13. století. Svůj klášter s kostelem si vystavěli v jihovýchodní městské části při samých hradbách. Mezi lidmi měli minorité velkou oblibu, která se projevovala štědrými dary a odkazy. Klidný rozvoj kláštera byl přerušen husity, kteří klášter značně poškodili, takže obnova je spojena až s příchodem františkánů v roce 1460. V době, kdy se do Plzně na přechodnou dobu uchýlila pražská metropolitní kapitula (15. st.), uchovávala v klášteře své listiny i poklad svatovítského chrámu. V druhé pol. 16. stol. klášter jen živořil (r. 1574 zde žili pouze dva bratři). Těžkou dobu museli bratři prožít zvláště na počátku třicetileté války. Mansfeldovo vojsko totiž při dobytí města prolomilo hradby právě hned za klášterem, který byl při tom značně poničen a kostel byl využit jako maštal pro vojenské koně. Nová obnova kláštera proběhla v 90. letech 17. století a kolem roku 1730. Kromě kostela, sakristie, ambitů a kapitulní síně byl klášter barokně přestavěn.

Za Josefa II. nebyl klášter zrušen, ale byl ustanoven pro obřady v němčině pro německy mluvící minoritu. Klášter i kostel si přes všechny pohromy zachoval v podstatě svoji původní podobu z doby raně gotické a barokní. Trojlodní kostel postavený ve 14. století má gotickou žebrovou klenbu, mohutný vítězný oblouk a prostorné kněžiště rovněž sklenuté gotickou křížovou klenbou. Nejvzácnější památkou kostela je hlavní oltář, pocházející ze 17. stol. Je nádherně vyřezávaný a ozdobený velkým obrazem znázorňujícím „Nanebevzetí P. Marie“, dobovou replikou Rubensova obrazu. V hořejší části se nachází ještě menší oválný obraz Nejsvětější Trojice. Součástí oltáře je i gotická socha Madony, podobná výše zmíněné soše z chrámu sv. Bartoloměje, ale pozdější, pocházející ze začátku 15. stol.

Na bocích kostela bylo postupně vystaveno několik kaplí – vysoká kaple nejsv. Trojice (r. 1611), kaple sv. Antonína (2. pol. 17. st.), kaple Olivetské hory, kde je zpovědní místnost. Kostelní věž z konce 15. století stojí na severní straně v rohu mezi východní zdí boční lodi a severní zdí kněžiště a je kryta cibulovitou břidlicovou střechou z roku 1672. K jižnímu boku kostela se připojuje jednopatrová budova kláštera, stavěná do pravidelného čtverce. V gotických ambitech v přízemí se nachází pozoruhodná kamenná kazatelna z r. 1543 a na východní straně ambitů přiléhá kapitulní síň s kaplí sv. Barbory s nástěnnými malbami z doby kol. r. 1460. V roce 1975 sem byly přemístěny vynikající renesanční malby ze začátku 16. století, které původně zdobily ambity zbořeného dominikánského káštera.

V současné době, po zrestaurování části kláštera, sídlí zde farní úřad od sv. Bartoloměje. Nejkrásnější prostory kláštera jsou věnovány Muzeu církevního umění Plzeňské diecéze, otevřeného v roce 2012. V jeho prostorách jsou představeny dějiny křesťanství v západních Čechách a prostřednictvím vynikajích uměleckých děl, převážně gotických a barokních, seznamuje se světem a myšlením zde žijících křesťanů.  Vrcholem prohlídky je klenotnice, umístěná v bývalém klášterním lazaretu, v jejícž kapli je slavná Poleňská Madona od Lucase Cranacha z roku 1532. Členové františkánského řádu působící v Plzni se kláštera vzdali a působí dnes na Severním městě v bývalé mateřské školce. Bohoslužby se konají v tzv. Pavilonku na Lochotíně.


Kostel Svatého Jiří – Malesice –

od 1. října 2009 patří tento kostel do nově zřízené

(kvazifarnosti) farnosti Plzeň-Západ, (Malesice, Vejprnice)

se sídlem Plzeň Křimická 73,  tel. 377459141,

jejím administrátorem  je P. Ing. Miroslav VERČIMÁK (Neokatechumenátní cesta)

Původně gotický r. 1597 upravovaný a r. 1815 rozšířený a upravený. Jednolodní, obdélníkový, se čtvercovým presbytářem a obdélníkovou sakristií po jeho straně; po jižní straně lodi hranolovitá věž. Presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou na jehlancové konzoly, loď plochostropá. Nově upravená sakristie sklenuta dvěma poli placky. Kruchta na pilířích podklenuta plackami. Na jižní straně lodi v patře věže oratoř. Z presbytáře do sakristie vede sedlový profilovaný gotický portál. Zařízení pseudogotické z r. 1877, podle návrhu B. Wachsmanna. Na hlavním oltáři obraz od A. Lhoty. V presbytáři obraz P. Marie v naději, barokní, v rokokovém rámu. V podkruchtí pozdně gotický reliéf sv. Jiří z doby kolem r. 1520, přenesený z kostela v Chotíkově.


Kostel Povýšení Svatého Kříže – Chotíkov

Kostel z r. 1834 je klasicistní, jednolodní, obdélníkový, s užším obdélníkem, vně trojboce, uvnitř polokruhový ukončený presbytářem; na severní straně čtvercovitá sakristie. Presbytář, loď a sakristie sklenuty plackami, oddělenými val. pásy; kruchta podklenuta plackami. Zařízení: na hlavním oltáři, upraveném r. 1873 dle návrhu B. Wachsmanna, obraz Ukřižování od K. Škréty z doby kolem r. 1670; u bočního oltáře sv. Josefa barokní sochy sv. Antonína Pad. a sv. Františka Seraf. z 18. stol: kazatelna rokoková.