Hod Boží vánoční

Svatá noc vánoční – je nejdelší  a nejradostnější noc v církevním roce – opravdu  noc. Co nám všechno vytane v mysli, když se vysloví slůvko „noc“ ? Již pouhé slovo nám připomíná různé skutečnosti. Noc nebývá vždy příjemná. Říkáme: temnota noci, noc smyslů, a tak máme na mysli stav člověka. V noci se obvykle nemocným přitíží a jak si přejí, aby už bylo ráno. K ránu se dostavuje úleva. Zcela jinak chápeme Svatou noc vánoční – je to noc, v níž se narodil Spasitel. Evangelisté dosvědčují, že v noci se narodil Ježíš Kristus: „V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – tj. Kristus Pán“ (Luk, 2,11). A v této noci se „projevila Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem“ (Tit 2,11). Bůh přichází k nám v nejhlubší noci: „To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích“. Bůh stal se člověkem. Má účast a a celé lidské existenci v její plnosti a zranitelnosti. Narodil se, stal se dítětem, může věřit a milovat, má svou vůli, kterou podřizuje vůli Otcově, má srdcem, kterým miluje, nalézá i svůj domov. Být člověkem též znamená : nenaleznout žádné místo k trvalému přebývání, zůstává osamocený, bez pomoci, má strach a úzkost, poznává lidskou slabost a musí i zemřít. Boží Syn nejen vstupuje na tuto cestu a ubírá se po ní solidárně s námi, ale on nás na této cestě předchází. Sv. Pavel říká: „Ačkoliv je bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ (2 Kor 8,9). Tajemství vtělení Božího Syna je ústřední myšlenkou Vánoční noci. Pro nás je to hluboké tajemství, které se dotýká lidského srdce: Bůh stal se člověkem, aby nás povýšil k důstojnosti Božích dětí. Toto malé dítě je oním zázračným Rádcem, o němž hovoří prorok Izaiáš. Dává nám moudrost a sílu, abychom dosáhli věčného cíle. A proto děkujme Bohu Otci za to, že dal nám svého Syna pro naši spásu: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16).