Eucharistie

je zpřítomněním Kristovy velikonoční oběti, tedy smrti a zmrtvýchvstání, zároveň je to srdce a vrchol života církve. V ní se všechno začíná, i k ní směřuje vše, co se týká křesťanského života.

Ježíš Kristus, který se obětoval za nás na kříži před dvěma tisíci lety v Jeruzalémě, ON, Boží Syn, druhá Božská osoba, zpřítomňuje svou oběť během každé mše na oltáři, když slyšíme slova: „… toto je moje Tělo, které se za vás vydává, … toto je má Krev, která se za vás prolévá“. Ten, který nepodléhá zákonu času, přináší v čase svou oběť, aby se mohla dotknout každého z nás. Mše sv., to není jen krásný liturgický obřad, to není jen čtení z Bible nebo promluva kněze, to také není jen modlitba se svatým přijímáním, ale je to především účast na oběti Ježíše Krista.

Skrze proměňování nastává přepodstatnění chleba a vína v tělo a krev Krista. Pod posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Kristus, živý a oslavený, opravdu skutečně a podstatně, jeho tělo a jeho krev, s jeho duší a s jeho božstvím. (KKC 1413).

Během mše sv. jsme ve stejné situaci jako apoštolové nebo Panna Maria, která stála pod křížem. Máme možnost připojit se k Jeho oběti, nebo utéci. Ježíš Kristus se v rukou kněze rodí během každé mše, umírá, zmrtvýchvstává a nám se odevzdává. Všechno se to děje pod způsobou chleba a vína a slov, která slyšíme během proměňování. Tím způsobem nás Ježíš vykupuje z otroctví našich hříchů i dnes. Toto je největší tajemství naší víry.

„Součástí slavení eucharistie je vždy: hlásání Božího slova, díkůvzdání Bohu Otci za všechna jeho dobrodiní, především za dar jeho Syna, proměňování chleba a vína a účast na liturgické hostině prostřednictvím přijímání těla a krve Páně. Tyto prvky tvoří jediný a týž bohoslužebný úkon. (KKC 1408)

„Kdo chce přijmout Krista v eucharistickém přijímání, musí být ve stavu milosti. Je-li si někdo vědom, že se dopustil smrtelného hříchu, nesmí přistoupit k přijímání, aniž by předtím nedostal rozhřešení ve svátosti smíření.(KKC 1415)

„Protože v oltářní svátosti je přítomen sám Kristus, jsme povinni ji uctívat kultem adorace. Návštěva Nejsvětější svátosti „je důkazem vděčnosti, znamením lásky a patřičnou uznalostí vůči Kristu Pánu.“.(KKC 1418)

Příležitost k adoraci Nejsvětější Svátosti v naší farnosti máte pravidelně v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Tradice objednávání mše sv. za živé nebo zemřelé věřící má své začátky v životě prvních křesťanů, kdy se sloužila mše sv. v soukromých domech, dokud nebyly ještě kostely. Mši sv. se vším zajišťovala domácí rodina, a proto také za ni byla obětovaná. Milost mše sv. byla přenášena na domov, ve kterém se sloužila bohoslužba. Od 4. století se začaly stavět chrámy, byla tam také zavedena kostelní služba, ale touha po získání milosti pramenící ze mše sv. byla nadále velká. Rodiny, které ji chtěly získat, skládaly v kostele dary (buď v naturáliích, anebo potom finanční).Tím hradily organizační záležitosti spojené se mší sv., které dříve vyřizovaly samy.

Tato tradice přetrvává až dodnes. Každá mše sv. je sloužena především za celou církev na celém světě. Dále milost mše sv. se vylévá na všechny přítomné v kostele a potom zvláštní milost je nabízená těm, za které je obětovaná. Mši sv. můžeme objednat jak za zemřelé, tak za živé. Můžeme Bohu společně se společenstvím věřících, do kterého patříme, poděkovat při výročí svatby, při příležitosti narozenin či svátku; můžeme poprosit za naše nemocné, blízké, za naše rodiny, zvlášť v době, kdy prožívají nějaké krize, měli bychom je ponořit do milosti kříže zpřítomňované na našich oltářích. Zamysleme se, zdali někdy byla mše sv. sloužena za naši rodinu.

A ještě jedna úvaha. Často při této příležitosti dáváme finanční příspěvky. Musíme si uvědomit, že náš příspěvek dávaný církvi je pouze darem. Modlitbu nelze platit, mši sv. nemůžeme koupit Každý dává dar podle svých možností, anebo jaký považuje za správný. V žádném případě to není cena mše svaté! Mši svatou je možné objednat v kanceláři farnosti nebo v sakristii. Rozpis pravidelných mší svatých ve farnosti naleznete  pod provozem farnosti.