8. neděle v mezidobí

První čtení je krátkým úryvkem z knihy proroka Izaiáše. Jde o druhého Izaiáše, který působil v době babylonského zajetí. Bylo zapotřebí povzbudit Izraelity a ukázat jim, že zajetí jednou skončí a oni se vrátí zpět do své vlasti. Prorok se nemohl vyjadřovat v cizí zemi takto jasně a proto zdůrazňuje, že Hospodin na ně nezapomněl a připomíná jeho slova: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu“ (Iz 49,15). Bůh stvořil člověka a má ho rád. Miluje ho tak, že daroval to nejcennější, co měl, svého vlastního Syna, který se nás vykoupil. Proto v rozhovoru s Nikodémem říká: Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Ježíš pokračuje v Horské řeči: „Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život“ (Mt 6,25).  Poukazuje přitom na to, jak Bůh se stará své tvorstvo: Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete“ (Mt 6,32).  Proto se můžeme plně spolehnout na Boha. Dává nám všechno, co potřebujeme. Je dobré, když s ním uděláme zkušenost, a zakusíme jeho lásku, kterou projevuje tím, že nám dává vše, co potřebujeme. Čím víc se na něho spolehneme, tím spíše dostaneme to, oč ho prosíme.