7. neděle v mezidobí

Vztah mezi Davidem a Saulem byl vždy velmi napjatý. Po celou dobu Saul žárlil na tohoto pohledného pastýře, jehož Samuel  v Betlémě, rodišti Davidově,  pomazal za krále v Izraeli. Při jedné příležitosti se Saul tak rozčílil, že chtěl jej přibodnout kopím ke stěně. Záviděl mu, že dívky, které vyšly vstříc vítěznému průvodu a vítaly bojovníky z bitvy, v níž zabil David Goliáše, zpívaly: „Saul zabil tisíc, David deset tisíc“. A tak David uprchl z královského paláce, aby si zachránil holý život. Saul vytáhl proti němu. Stalo se, že v době nočního odpočinku byl David tak blízko u Saula, že ho mohl ve spánku zabít. Neučinil tak: “Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného do Hospodina?“ (1 Sam 26,9). Saul poznal ušlechtilost Davidovu, který nevyužil této výhodné situace. Ježíš zdůrazňuje: „Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás proklínají“ (Lk 6,27).  A zdůrazňuje: „Nesuďte a nebudete souzeni…Odpouštějte a bude vám odpuštěno“ (Lk 6, 38). Je to samozřejmě těžké, ale nutné. Milovat své nepřátele, odpouštět, nesoudit. Soud patří Bohu. Pavel hovoří o dvojím člověku: jeden pochází ze země, ten vede k tomu, co je pozemské, druhý pochází z nebe a vede k tomu, co pochází zhůry. Poneseme tedy podobnost s tím, který pochází z nebe, t. zn. s Kristem. Buďme tedy podle Ježíšových slov milosrdní, jako je milosrdný Otec.