6. neděle velikonoční

Ježíš se obrací v řeči na rozloučenou na apoštoly a ujišťuje je, že ho opět uvidí, protože dá se poznat těm, kdo ho opravdu milují: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a  učiníme si u něho příbytek“ (Jan 14,23). Současně upřesňuje, jakým způsobem se jim dá poznat. Ježíš připomněl, že jeho příchod nebude tak velkolepý a veřejný. Bude to jednoduchý a současně mimořádný příchod celé Nejsvětější Trojice do srdcí věřících, k němuž dojde tam, kde je víra a láska. A tím Ježíš upřesnil, jakým způsobem bude po svém návratu k Otci uprostřed svých učedníků. Je to láska, ne ovšem sentimentální, která by spočívala v pouhém citu, ale láska která spočívá v zachovávání Božího zákona. Často si klademe otázku: „Miluji dostatečně Boha?“ Často si lidé vyčítají, když nepociťují vždy citové uspokojení, že tomu tak není. Láska k Bohu nespočívá v citu, ale v konkrétním postoji: v ochotě zachovávat Boží přikázání. Podobně se projevuje i láska k bližnímu: v ochotě jim pomáhat, být jim nablízku, pomoci dobrým slovem anebo vstřícným postojem: „Jsem tu pro tebe. Jsem ochoten ti věnovat svůj čas, své schopnosti.“ A tehdy poznáme a prožijeme, že Bůh je nám opravdu blízký, že je v našem nitru. Naplní se Ježíšovo slovo: „Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.