6. neděle velikonoční

V předvečer svého utrpení se Ježíš loučí se svými blízkými. Velmi mu záleží na tom, aby jeho apoštolové byli dobře připraveni na svůj budoucí úkol. Tři léta formace je až příliš málo, aby se z rybářů, kteří často vyplouvali na jezero a lovili ryby, se stali apoštolové. Jen několik chvilek zbývá do doby, pro níž přišel na svět, kdy bude v zahradě zatčen a odveden k soudu. Jen ještě několik chvil. Jidáš již odešel. Sv. Jan výstižně poznamenává: „On pak vzal sousto a odešel. Byla noc“ (Jan 13,30). Bylo temno i v Jidášově duši. Na apoštoly padla tíseň. Ježíš je těší, že jim pošle Ducha Utěšitele, Ducha pravdy. Dává jim rady na rozloučenou. Nejsou to rady, jak mají oslovit lidi, jak mají kázat, jak si vůbec mají počínat. Jen jednu věc jim klade do duše: „To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás“ (Jan 15,12). Je to velké slovo. Ježíš miloval své blízké až do krajnosti. Byl ochoten odpustit Petrovo selhání a byl připraven odpustit i selhání Jidáše, pokud by byl svého činu litoval. Neudělal to, propadl zoufalství. Sv. Jan ve svém listě píše: „Každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha“ (1 Jan 4. 8). Uzavírá: „Bůh je láska“. Ježíšovi nejde o to, aby byli dobrými manažery, aby dobře organizovali církev, ale aby byli spojeni vzájemnou láskou, aby utvářeli jednotu, aby svět poznal pravou tvář našeho Boha.