5. neděle velikonoční

Ježíš předal v předvečer svého utrpení a smrti na kříži svým učedníkům nové přikázání, jak jej sám nazval: „Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás“ Jan (13,34). Řeknete si: Ale to není nic nového. Ježíš ukazuje sám na sobě, jak máme milovat. Vydal sám sebe na kříži, obětoval se za nás, vydal svůj vlastní život. Tak nám ukazuje, jak máme milovat i my. Máme být ochotni pro druhého obětovat svůj život. Zdá se nám to příliš veliké gesto, ale Ježíš to od nás žádá. Lidský život je největší pozemský dar. Ale Ježíš to od nás žádá. Láska spočívá ne tak v citu, ale v činu. Být ochoten pro druhého obětovat svůj život. Přesnější překlad slov nového přikázání, by mohla znít: „Tou láskou, kterou jsem já miloval vás, tou se navzájem milujte vy“.  Ježíšova láska k učedníkům vyvolává pohyb vzájemné bratrské lásky. Mezi nimi proto proudí jeho samotná láska, a ne její pouhé napodobení. Tento postoj Ježíš označuje jako přikázání. V Písmu svatém je přikázání vždy spojeno se smlouvou. Nová smlouva tedy obsahuje nové přikázání. Novost tohoto přikázání spočívá v povaze lásky, která je projevením samotné lásky Kristovy. Kristova láska a jeho nové přikázání nás obnovují, protože v nás obnovují nové srdce. Dokážeme-li, vytvoří se nový Jeruzalém, o němž mluví sv. Jan v knize Zjevení „A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha… a uslyšel jsem hlas: Hle – Boží stan mezi lidmi!“ (Zj 21,3).  Bůh setře každou slzu z očí, mnebude bolest ani zármutek.