6. neděle velikonoční

V prvním čtení dnešní se dozvídáme o misijní činnosti apoštolů u Samaritánů, které pravověrní Židé pokládali za poloviční pohany a bludaře. A přesto i oni přijali křesťanství a na různých místech vznikají církevní obce. Proto sem přišli sv. Petr a Jan. Ti se modlí a vkládají ruce na věřící, aby jim zprostředkovali dary Ducha svatého vkládáním svých rukou a modlitbou, když už dříve přijali křest.

V tomto týdnu si připomeneme, že Ježíš vstoupil do slávy svého Otce. Apoštolové se vrátili z Olivové hory do Jeruzaléma a spolu s Pannou Marií očekávali příchod Ducha svatého. Prosme tedy i my zvláště v těchto dnech, aby nás Duch svatý naplnil svou milostí a dal nám sedmero svých darů: Dar moudrosti, rozumnosti, rady, síly, poznání, zbožnosti a bázně Boží. Jsou to dary, které potřebujeme. Rozdíl mezi darem a ctností spočívá v tom, že pokud jde o ctnosti, máme na mysli spíše lidskou činnost, úsilí o dosažení ctností, hovoříme-li o darech, máme na mysli činnost Boží. Dary Ducha svatého jsou nám dány působením této třetí božské osoby. Ježíš slibuje příchod Ducha svatého: „A já budu prosit Otce, a dám vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy.“ A dále zdůrazňuje: „Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec.“ Láska k Bohu spočívá v konkrétním zachovávání jeho přikázání. A Ježíš slibuje, že toho, kdo ho miluje, bude milovat i Otec a Ježíš se mu dá poznat.