5. neděle velikonoční

Skutky apoštolské popisují život prvkřesťanské obce v Jeruzalémě. Když rostl počet učedníků, začala se projevovat  nespokojenost při každodenním podělování vdov. Tehdy se apoštolové rozhodli pro zásadní krok: ustanovit jáhenskou službu. Jáhenství je určeno k tomu, aby pomáhalo a sloužilo kněžím a biskupům. Proto výraz „kněz“ – „sacerdos“ označuje v současném způsobu vyjadřování kněze, ale ne jáhna. Katolická nauka učí, že  stupně účasti na kněžství (biskupství a kněžství) a stupeň  určený ke sloužení (jáhenství) se udělují svátostným úkonem,  který se nazývá svátost kněžství. Sv. Ignác z Antiochie píše:  „Ať všichni mají úctu k jáhnům jako k samému Ježíši Kristu, k  biskupovi jako k obrazu Otce a ke kněžím jako k Božímu senátu  … bez nich není církev.“ Skutky apoštolské nám uvádějí jména  prvních jeruzalémských jáhnů: „Vyvolili tedy Štěpána, muže  plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora,  Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je  před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce“ (Sk 6,5). Sv. Lukáš  pak poznamenává, že počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.  Jistě bychom si to přáli, aby to platilo i pro naši dobu, pro naše farnosti, aby počet učedníků, těch, kteří uvěřili v Krista, stále více a více rostl. Kéž tedy všichni: biskupové, kněží, jáhnové a laici, každý podle svého povolání, se snaží o šíření evangelia ve svém prostředí.