5. neděle v mezidobí

Minulou neděli jsme v prvním čtení slyšeli o povolání proroka Jeremiáše, dnes jsme slyšeli o povolání proroka Izaiáše. Prorok se zúčastnil obětí na nádvoří  Jeruzalémského chrámu. Ve  vytržení mysli uviděl Hospodina sedícího na vysokém trůně, lem jeho šatu naplnil chrámové nádvoří, a nad ním serafové zpívali chvalozpěv: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů“ (Iz 6,2). Tehdy prorok zvolal: „Běda mně…vždyť jsem člověk nečistých rtů! (Iz 6,3). Tehdy přiletěl jeden ze serafů, kleštěmi vzal z oltáře rozžhavený kámen, dotkl se jím Izaiášových rtů a řekl: „Hle, dotklo se to tvých rtů, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích“ (Iz 6,7). Teď byl připraven převzít prorockou službu. Na otázku Hospodinovu: „Koho mám poslat, kdo nám půjde? Odpověděl: Zde jsem, mne pošli!“ (Srov. Iz 6,8).  V evangeliu hovoří sv. Lukáš  o povolání prvních Ježíšových učedníků. Jednoho rána vstoupil Ježíš na Šimonovu  loď a přikázal mu, aby spustil sítě k lovení. Šimon byl dobrý a zručný rybář. Věděl, že nejlepší doba k rybolovu je v noci, ale na Ježíšovu výzvu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě“ (Lk 5, 3). Kupodivu zahrnuli velké množství ryb. Ježíš odpovídá na jeho úžas: ¨“Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi“ (Lk 5, 11).  Bůh volá nejrůznějším způsobem. Jde o to, že vždy jasně vyjádří svůj úmysl a současně slibuje i pomoc. Ježíš říká Petrovi: Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi“.