6. neděle v mezidobí

V Knize Sirachovcově hovoří tento moudrý člověk o Božích záměrech: „ (Bůh) nikomu neporučil, nikomu nedal dovolení, aby hřešil“ (Sir 15,21). Hřích se příčí Boží vůli a je v rozporu s jeho zákonem. Hřích kazí všechno dobré a činí člověka nešťastným. Slibuje dobro a štěstí, ale poskytuje neštěstí: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným, Bůh před tebe položil oheň a vodu, vztáhni ruku po čem chceš“ (Sir 15,16). Proto v žalmu této neděle zaznívají slova, která jsou ozvěnou osmera blahoslavenství: „Blaze těm, kdo kráčejí v zákopně Hospodinově“ (Žalm 118, 1).  V Horském kázání šlo Ježíšovi o to, aby se především zachovala láska k bližním. Nemá se působit druhým křivda, neubližovat ani zlým slovem, mít na zřeteli to, co Bůh od nás vyžaduje. „Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar“ (Mat 23).  Je to vážné slovo, na které bychom měli pamatovat. Hněvat se na druhé je dosti závažné. Někdy to působí bolestné trhliny ve vztazích mezi lidmi, zvláště je-li to zapříčiněno malichernými příčinami. A tak Ježíšovo slovo „přinášíš-li dar svůj k oltáři…“ stále platí,