5. neděle postní

Farizejové a zákoníci přivedli k Ježíšovi ženu, kterou přistihli při cizoložství. Mojžíšův zákon  přikazoval takové ženy kamenovat. Proto ji přivedli k Ježíšovi, aby se k celému případu vyjádřil. Byla to léčka, kterou na něj nastražili. Pokud by ji neodsoudil, obžalovali by ho, že nerespektuje zákon, pokud by ji odsoudil, potom by mu předhazovali tvrdost v jednání. Ježíš  odpovídá slovy: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď po ní první kamenem“. Sklonil se k zemi a psal do písku a tím dal lidem čas k rozmyšlení. Přiměl je tak k zamyšlení.Tazatelé se vytráceli jeden po druhém, nikdo z nich si netroufal ji odsoudit, až Ježíš zůstal s ženou o samotě. „Ženo, nikdo tě neodsoudil“ ptá se jí, „ani já tě neodsoudím, jdi v pokoji a nehřeš více“. Ježíš odpustil, protože věděl, že pro ni to bude příležitostí k novému začátku. Ježíš jedná v tomto případě jako jednal otec v podobenství o marnotratném synu. Odpouští a dává možnost k nápravě života. Vždyť zdůraznil: „Nesuďte a nebude souzeni“. Nemáme právo nikoho odsuzovat, zvláště proto, že Bůh odpouští každému bez jakýchkoliv podmínek. Bůh dává průchod lásce a milosrdenství. Zamysleme se nad tím v postní době. Jediným člověkem, který by mohl na tuto hříšnou ženu hodit kámen, je Panna Maria. Pro nás je ovšem absurdní jen si představit, že by něco takového bylo možné. Maria, která je matkou všech, má otevřené srdce, miluje, chápe a neodsuzuje. Naučme se od ní jednat podobně.