5. neděle postní – Smrtelná

Betánie je vesnice nedaleko Jeruzaléma. Zde bydlel Ježíšův přítel Lazar a jeho sestry Marie a Marta. Když Lazar zemřel, Ježíš přichází do Betánie. Marta: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel“ (Jan 11, 21). Připomíná, že jiné uzdravoval, a tak mohl uzdravit i jejich bratra, ale současně vyjadřuje víru v jeho Božství: „Ale vím dobře i teď, že ať bys požádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá“ (Jan 11, 22). Na to Ježíš odpovídá: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky“ (Jan 11, 24). A dodává: „Věříš tomu?“  Marta vyznává víru v jeho Božství: „Ano, Pane, věřím, že jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Kolikrát zazněla slova: „Ano, Pane, věřím!“ Ježíš je Syn Boží, který stal se člověkem, aby nás vykoupil. A právě dnešní neděli, dva týdny před slavností Zmrtvýchvstání Páně, bohoslužba slova mluví o vzkříšení Lazarově. Ježíš přichází k jeho hrobu, nechal odvalit kámen, pronesl modlitbu: Všechny zázraky dělal proto, aby posílil víru svých současníků. Bylo to třeba. V těchto dnech, o nichž se zmiňuje sv. Jan, se již schyluje k osudnému střetnutí s farizeji, zákoníky a kněžími, kteří nechtěli uznat, že Ježíš z Nazareta je Mesiáš. Chvíle jeho bolestného utrpení již měla nadejít, a bylo třeba, aby jeho přátelé věřili, až jej uvidí poníženého a zdeptaného, že on je Vykupitel, Syn Boží.