5. neděle postní – Smrtelná

Uzavírání smluv patří odedávna k životu lidí. Hospodin Bůh několikrát uzavřel smlouvu se svým lidem: když vyháněl naše prarodiče z ráje, po potopě a především s Mojžíšem na hoře Sinaji. Dnes zaznívají slova Hospodinova: „Blíží se dny, kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu, ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z Egyptské země“ (Jer 31,31). Všechny tyto smlouvy byly porušeny a proto Bůh slibuje, že uzavře smlouvu novou, smlouvu , která bude platit věčně. Tuto smlouvu uzavře skrze svého Syna tím, že ji stvrdí svou krví prolitou na kříži. Na to navazuje Ježíš, když říká: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“ (Jan 12,23). Ježíš poukazuje na to, že musí zemřít, ale že vstane z mrtvých. Tak jako pšeničné zrno: padne do země, rozpadne se, odumře, ale tím vydá nový život. Z tohoto semene se zrodí klas s mnoha semeny. Sám Ježíš má obavy z toho, co ho očekává: „Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny?“ Ale to právě nemůže požadovat. Vždyť přišel na svět proto, aby nás svou smrtí vysvobodil, aby nám otevřel cestu k věčnému životu. A dodává: „Až já budu ze země povýšen, potáhnu všechny k sobě“. Kristův kříž, vztyčený na Golgotě, přitahuje všechny. A zvláště v této době před Velikonocemi. Nechme se Ježíšem přitahovat, abychom dobře prožili tento život, a tak dosáhli života věčného.