4. neděle v mezidobí

Ježíš z Nazareta hlásal po celé Galileji radostnou zvěst. Učil na různých místech a všichni, kdo ho slyšeli, jej chválili. Přišel též do Nazareta, kde vyrostl, kam také chtěl přinést radostnou zvěst o Božím království. Podle svého zvyku šel v sobotu do synagógy. Postavil se uprostřed, aby předčítal z Písma. Každý dospělý Izraelita tak mohl učinit. Podali mu svitek Písma s Izaiášovým proroctvím. Přečetl místo, kde prorok mluví o budoucím poslání Mesiáše: Lidé se ptali: „Není to syn Josefův?“ Nechtěli přijmout, že prorokova slova se vztahují na Ježíše, syna Josefova a Marie, které všichni v Nazaretě znali. V té chvíli došlo na Ježíšova slova: „Žádný prorok není vítaný ve svém domově.“ Nadšení a vstřícnost se změnily v nenávist a zlobu. Zloba byla vždy největším protivníkem Ježíšova úsilí. Neuvěřili evangeliu, které přinášel Ježíš. Pokušení odmítnout Ježíše jako zvěstovatele evangelia, hrozí lidem všech dob. Sv. Pavel v listě Filipanům mluví o velkém ponížení, ale i povýšení Ježíše Krista: „Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán (Fil 4,15 n).“ Ježíš je Pán, náš Vykupitel a Zachránce.