4. neděle postní

Dnešní neděle, 4. postní, je nedělí radosti. Vstupní antifona začíná slovy: „Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost.“ Radost je hlavním rysem křesťanského života. Člověk, který zakouší, že ho Bůh miluje, prožívá radost. Obyvatelé Betléma prožívali radost, když přišel Samuel pomazat mladého a skromného Davida za krále v Izraeli. Jeho otec Jesse se domníval, že Bůh si vyvolil za krále nejstaršího syna. Ale Hospodin poučuje Samuela: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji“ (1 Sam 16,7). Vyvolil si za krále Davida, neskromného a pokorného, jehož ostatní často přehlíželi. Máme v něm důležité ponaučení: Bůh povyšuje ponížené a sytí hladové.

            V dnešním evangeliu spatřujeme dva důležité momenty: víru a křest. Minulou neděli jsme věnovali pozornost ženě Samařské a vodě, dnes se dotýkáme další symboliky křtu – znamení světla. Světlo pokládáme za samozřejmé, ale je to velký dar. Když slepec od narození uviděl světlo a své okolí, byl prozářen radostí. A Ježíš je ten, který mohl říci: „Já jsem světlo světa“ a „Já jsem světlo života“. Proto onen mladík, když se opět setkal s Ježíšem, zvolal: „Věřím,Pane!“ a padl před ním na kolena (Jan 9,38) .