4. neděle postní – Laetare

Dnešní neděle se nazývá  nedělí Laetare (t.zn. raduj se!). Ve všech liturgických textech se projevuje radost z vykoupení: Ve vstupní antifoně zaznívají slova: „Vesel se, Jeruzaléme! Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.“ Je to radost uprostřed temnot. Tato temnota se projevila v dějinách Izraele v podobě zničení jeruzalémského chrámu a zavedení pohanských bohoslužeb na tomto posvátném místě: „Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Posmívali se Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku“ (2 Kron 36,16). V evangeliu zaznívá jasné slovo Ježíšovo: „Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé“ (Jan 3,19). Boží milosrdenství však chce všechny temnoty lidského srdce a lidských dějin překonat. Kyros, král Persie, jedná z pověření Pána, Boha nebe a země, když vydal příkaz, aby se lid Izraele vrátil zpět do své vlasti a obnovil v Jeruzalémě chrám. Bůh nikdy neopustil svůj lid, i když ten se často zpronevěřoval svému poslání. A to je radostná myšlenka, která prosvětluje dnešní neděli. I když jsme zhřešili, Bůh nás nenechal napospas smrti a nepřestal nás volat k pokání. Proto říká Ježíš v rozhovoru s Nikodémem: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl skrze něho život věčný.“  Ježíš se pro nás obětoval, a tak nás vytrhl z duchovní smrti hříchu a převedl do svého světla.