30. neděle v mezidobí

Sv. Marek velmi často popisuje různé události, které se odehrávají cestou. Připomíná tak, že začíná příprava cesty, na níž Ježíš se svými učedníky oznamoval, že Boží království je blízko. Zdá se, že Marek se zprávou o uzdravení slepého žebráka Bartimaja chce objasnit, co ještě učedníci nechápali, že mají i oni vydávat svědectví o Ježíšovi, jehož cesta je cestou služby a oběti. Slepý žebrák prosil Ježíše naléhavě: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ (Mk 10,48). Ježíš vyslyšel jeho prosbu a uzdravil ho ze slepoty a dodává k tomu: „Jdi, tvá víra tě zachránila“ (Mk 10,52). Slepota je velkým křížem a lze ji jen těžko léčit. Zaslepenost je ještě větším neštěstím. Každému slepci, i tomu od narození, dává Bůh milost poznání, že Kristus je mu „světlem, které osvěcuje každého člověka“ (Jan 1,9). Kdo však Boží nabídku nepřijme a nechce přijmout, kdo zůstává lhostejným či odmítavým k Božímu světlu, ten se musí obávat budoucího soudu. Mezi zaslepenými je ještě jeden rozdíl: zaslepení z vášnivého přesvědčení jsou nejspíše přístupni milosti Boží než zaslepení z lhostejnosti a pohodlnosti. Šavel byl přesvědčeným odpůrcem křesťanů, chtěl je v poutech dovést do Jeruzaléma a právě on přijal před branami Damašku milost Boží a obrátil se a stal se z něho nám dobře známý svatý Pavel. Nejhorší je lhostejnost, pohodlnost, nechuť dát se o čemkoliv poučit. Jakmile poprosíme Pána: „Pane, dej, ať vidím“ dá nám světlo, v němž poznáváme pravé duchovní hodnoty“, dá nám světlo, v němž chápeme, co Bůh od nás očekává, i jak velké a nenahraditelné jsou pro nás duchovní hodnoty.