3. neděle velikonoční

Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš ukazoval svým učedníkům, aby je ujistil, že opět žije. Ježíšova smrt byla pro jeho učedníky bolestná zkušenost.  O to větší radost, když se s ním setkali a poznali. Učedníci, kteří šli do Emauz, ho poznali podle způsobu, jak lámal chléb. Když se ukázal ostatním učedníkům, byli zděšeni, protože v první chvíli se domnívali, že vidí ducha. Podle starozákonních představ každý, kdo se setkal s nějakým duchem, musel zemřít. Proto byli učedníci plni strachu a pochybností, ale Ježíš je rozptýlil již svým pozdravem: „Pokoj vám“. Pak je vybídl, mají-li něco k snědku, a když před nimi pojedl, dokázal, že má skutečné tělo, že není žádný duch. Ježíš měl po svém zmrtvýchvstání oslavené tělo, které reagovalo poněkud odlišně, než za jeho pozemského života. Nepodléhalo již přirozeným zákonům, ale bylo to tělo skutečné: mohl jíst. Ježíš jim vysvětlil, že všechno o něm bylo předpověděno proroky, že skutečně musel zemřít, a tak nás vykoupil, ale též podle předpovědí měl vstát z mrtvých. Když porozuměli všemu poselství. Stali se svědky Ježíše Krista, dosvědčovali, že on je Mesiáš, který nás vykoupil, a je stále s námi.