3. neděle velikonoční

Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš ukazoval svým učedníkům, aby je ujistil, že opět žije. Ježíšova smrt na kříži byla pro jeho učedníky bolestnou zkušeností. Nevěděli si s tím rady. O to větší měli radost, když se s ním setkali a poznali ho. Učedníci, kteří šli do Emauz, se s ním setkali na cestě. Z počátku ho nepoznali. Když došli k cíli své cesty, přemluvili jej, aby zůstal s nimi: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se nachýlil“ (Lk, 24,29).  Když jej poznali podle způsobu, jak lámal chléb, propukli v radost: „Což v nás nehořelo srdce, když nám na cestě rozebíral Písma?“ Ježíš jim vysvětlil, že všechno, co o něm bylo předpověděno proroky, se muselo naplnit. Musel zemřít, vstát z mrtvých, a tak uskutečnit dílo spásy. Nyní v tomto světle mu porozuměli. Stali se svědky těchto událostí, a tak dosvědčovali, že Ježíš je Mesiáš, který nás vykoupil, a je stále s námi. Slíbil to před svým odchodem k otci: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). Ježíš je s námi v jeho sově, je s námi v Eucharistii, při mešní oběti a všude tam, kde se bratři setkávají v jeho jménu.