3. neděle v mezidobí

Církev Podle učení sv. Pavla je Kristovo mystické tělo. Tento apoštol v listě Korinťanům (v druhém čtení dnešní neděle) ukazuje život církve na obrazu lidského těla. Píše: „Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo“  (1 Kor 12,12).  Ježíšova smrt na kříži neznamenala konec, ale počátek a naplnění nejen jeho vlastní osoby, ale také naplnění celého shromáždění lidí, které se kolem něho seskupilo. Tomuto novému počátku vdechl o Letnicích Ducha, onu sílu z výsosti. Začíná do této doby nepředstavitelné získávání nových učedníků: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy“ (Mt 28, 19). To, že se lidé až do dnešních dnů shromaždují ve stále narůstajících skupinách jako Ježíšovi učedníci, je dílo Ducha Svatého. V Ježíšově osobě nechává znovu a v nové podobě ožívat úsilí shromáždit všechny lidi všech národů. Duch Svatý vytváří Ježíšovo viditelné tělo – společenství církve. Ježíš u Cesareje Filipovy slíbil Petrovi, že bude pevnou skálou, na níž založí církev: „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou“ Mt 16,17). Církev je založena na Petrově vyznání. Ježíšova stálá přítomnost však znamená, že on je zde pro druhé a je s nimi. Apoštolům, dříve než se s nimi před svým odchodem k Otci rozloučil, slíbil: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“  (Mt 28,20).  Tento slib naplňuje v církvi, ve svém mystickém těle, jejíž je hlavou.