3. neděle postní

Podobenství o fíkovníku zachytil v evangeliu pouze sv. Lukáš. Fíkovník  byl velmi nenáročný strom, který rostl i v kamenité půdě. V době Ježíšově nesl dvakrát za rok ovoce: v červnu to byly šťavnaté plody a v srpnu zralé a sladké fíky, které byly důležitou součástí každodenní stravy. Fíkovník v evangeliu sv. Lukáše je zcela neúrodný. Přesto, že několik let už nerodil žádné plody, je zahradník rozhodnut zkusit to ještě jednou. Říká hospodáři: „Pane, nech ho tu ještě jeden rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ponese ovoce“ (Lk 13,9).  V této větě je jádro evangelia dnešní neděle a celé doby postní. Objevuje se zde motiv obrácení. S Ježíšovým příchodem na svět nastal čas milosti, který je pro věřící současně darem i úkolem. Protože se ovoce našeho obrácení se ještě zcela neprojevuje v našem životě, prodlužuje Bůh na prosby svého Syna (tj. zahradníka v evangeliu) čas milosti, v němž čeká na naše obrácení. Jde o to, abychom formovali svůj život podle Boží vůle. Proto Ježíš připomíná i tragické úmrtí Galilejců, „jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat (Lk 13,1), a dodává: „Když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete“ (Lk 13, 3). Míní to však v duchovním slova smyslu. Proto je pro nás důležité, abychom měli pevnou vůli a spolupracovali s milostí, kterou nám Bůh v této postní době nabízí, abychom ve svém životě přinášeli dobré ovoce. Bůh má s námi trpělivost a čeká na naše obrácení.

V prvním čtení se hovoří o zjevení Hospodina Mojžíšovi v podobě hořícího keře. Hospodin an Mojžíšovu otázku, kdo je, jaké je jeho jméno, odpovídá: „Já jsem, který jsem“. Hospodin je pravý Bůh, Bůh věčný, bez začátku a bez konce. V eucharistii se setkáváme rovněž s živým Bohem, Ježíšem Kristem. On je také to velké „Já jsem“. Bůh věčný, Bůh nekonečný, pravý a živý Bůh.