28. neděle v mezidobí

Ježíšova slova: „Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království (Mk 10,27)“ chápeme dnes spíše jen jako úsloví. Tato slova jsou však velmi potřebná pro pochopení Ježíšova vztahu k bohatství. Je dobré pokusit se pochopit skutečný smysl slov našeho Pána. Je skutečností, že Ježíš navštěvuje i zámožné lidi. Zacheovi, který slíbil, že věnuje polovinu svého jmění druhým, říká: „Dnes přišla do tohoto domu spása“ (Lk 19,9). Ježíš neodmítá pozemský majetek jako takový, ale odmítá toho, kdo na tomto majetku lpí. Všechno totiž patří Bohu, ale člověk, který lpí na čemkoliv, se chová, jakoby bohatství bylo jeho. Je pravda, že často zaujme majetek v srdci člověka místo, které má zaujmout Bůh. Člověk, který něco vlastní, má mít volné a svobodné srdce, má být zcela otevřený pro Boha, aby sám sebe považoval za správce majetku, který mu byl pouze svěřen. Jestliže pozemský majetek není sám o sobě zlý, pak není vhodné jím pohrdat, ale je nutné jej správně užívat. Opravdu záleží na tom, zda člověk na něčem lpí, ať je to velký či malý majetek. I srdce toho, kdo všeho zanechal, aby následoval Ježíše, může lpět na množství věcí. Přesto v dějinách církve se našli mnozí bohatí, kteří dokázali všechno opustit, všeho se zříci a následovali Ježíše. Chovali se jinak než jako mladý muž v evangeliu, na něhož Ježíš s láskou pohlédl a vybídl jej: „Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ ( (Mk 10,21).  Mladý muž odešel od Ježíše smutný, protože měl mnoho majetku, kterého se  nechtěl vzdát.