27. neděle v mezidobí

Kniha Genesis se zmiňuje velmi podrobně o stvoření světa a stvoření člověka. Je to ta část, v níž vystupuje Bůh – Stvořitel téměř jako člověk. Při stvoření člověka vystupuje jako hrnčíř. Utvořil tělo z hlíny a do něho pak vdechl duši a člověk stal se živou bytostí. Je tím řečeno, že člověk má tělo i duši a proto vyniká nad ostatní stvoření, ba stává se pánem všeho, co bylo stvořeno. Proto Bůh přivádí k němu postupně ostatní živočichy, ale v žádném nenalezl svůj protějšek. Jakoby tu zaznívala tichá výčitka: „Pane, vše jsi mi dal, ale ženu jsi mi nedal. A tu přistupuje Bůh ke stvoření ženy. Nyní vystupuje jako chirurg. Sesílá na Adama spánek, tedy narkotizuje jej. V tomto stavu vyjímá mu žebro a s jeho pomocí tvoří nového člověka – ženu. „To je konečně kost z mých kostí, maso z mého masa, proto se manželkou bude nazývat, neboť z manžela je vzata“. V evangeliu Ježíš ruší všechny předpisy, které usnadňovali manželskou rozluku. Na námitku farizeů, že to tak ustanovil Mojžíš, Ježíš jednoznačně odpovídá: „Pro tvrdost vašeho srdce tak učinil.“ A cituje Starý Zákon: „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk. A proto co spojil Bůh, člověk nerozlučuj“. Manželství je posvátný vztah, zvláště je-li uzavřeno mezi pokřtěnými snoubenci. V okamžiku, kdy vysloví před knězem a svědky souhlas, přistupuje Bůh k tomuto svazku a zaručuje se za jeho nerozlučitelnost. „A proto, co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje“.