27. neděle v mezidobí

Obraz vinice, který je obrazem společenství Božího lidu, je velmi starobylým biblickým výrazem. Používá ho prorok Izaiáš, používá se i na jiném místě. I my používáme výraz „vinice Páně“ a myslíme tím prostor, který se nám nabízí pro pastoraci. U proroka Izaiáše jde o vyvolený národ, o lid, který se Bůh vyvolil, když na hoře Sinaj s ním uzavřel smlouvu: „Ty budeš mým lidem a já ti budu Bohem“. Proto Izaiáš zazpíval píseň o vinici, kterou vlastnil jeho přítel, tzn. sám Bůh. Pečoval o ni a přesto místo hroznů mu nesla pláňata. Je to obraz vyvoleného národa, který se často od Boha odvracel, a tak se zpronevěřoval svému poslání. V evangeliu o tom Ježíš mluví naplno. Používá podobenství op hospodáři, který zasadil vinici a svěřil ji vinařům, kteří o ni měli pečovat. Když přišel čas vinobraní, poslal k nim své služebníky, aby vyzvedli pro hospodáře výtěžek z vinice. Jak to dopadlo, známe z evangelia. Služebníky zbili, jiné dokonce zabili či ukamenovali. Poslal svého syna v domnění, že se vinaři zastydí, ale jeho přímo zabili. Jsou to dějiny národa vyvoleného: proroci, kteří pečovali o čistotu víry, předáci lidu často i zabili a vlastního syna Božího, Ježíše Krista, ukřižovali. Farizejové a zákoníci pochopili, že mluví o nich, se ještě více rozlobili. Položme si ruku na srdce, jak nasloucháme Božímu hlasu, jak plníme ve svém životě to, k čemu jsme se při křtu prostřednictvím rodičů a kmotrů zavázali.