24. neděle v mezidobí

V modlitbě Páně se modlíme: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“. Jsou to slova, která nás zavazují. Dovoláváme se odpuštění s tím, že odpouštíme i svým blízkým, pokud se proviní proti nám. Je to velmi těžké a často se to ani nedaří. Říkáme někdy: „Já odpustím, ale budu si to pamatovat“. Je třeba naučit se odpouštět tak, jako odpouští Bůh. Bez jakýchkoliv podmínek. Pokaždé, když potřebujeme, ve svátosti smíření. Proto Ježíš předložil podobenství o nemilosrdném služebníkovi. Jemu odpustil Pán velký dluh, ale odpustit svému spoluslužebníkovi nechtěl. Stihl ho velký trest. „Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?“ (Mt 18,34). Je to velká obžaloba. Měli bychom se nad tím zamyslet. Je dobře, že počítáme s Božím milosrdenstvím, Bůh na každého čeká a chce, aby se k němu vrátil,  odpouštějme tedy i my každému, kdo se nějakým způsobem proti nám provinil. Proto říká i moudrý Sirachovec: „Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci“ (Sir 27,33).