24. neděle v mezidobí

  1. neděle v mezidobí – B

Když Ježíš nazval Petra satanem, bylo to jistě hodně tvrdé: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské“ (Mk 8,30). Možná, že to Petra i zabolelo. Výraz „satan“ je hebrejského původu a znamená „odpůrce“. Pro zlého ducha užíváme dvou různých výrazů: „ďábel“, což je převzato z řečtiny a znamená to: ten, který rozděluje. Ďábel skutečně působí rozdělení mezi lidmi, ve společenství. Také se používá i výraz“ lucifer“, což znamená „světlonoš“ a poukazuje na to, že zlí duchové byli blízko Bohu, odkud je strhl hřích do propasti zhouby. Petr nahlíží na Ježíšovo působení příliš lidským pohledem. Na všechno se můžeme dívat dvojím pohledem: pohledem lidským, t.zn, jak je to výhodné v daném okamžiku, jak si to člověk představuje. Pohled Boží je zcela odlišný. Krásně to vyjadřuje sám Ježíš tím, že stal se člověkem, za nás se obětoval. Jeho život to byla jedna prohra za druhou a největší prohrou bylo ukřižování. Již prorok Izaiáš o něm předpovídal: „Svá záda jsem vydal těm, kteří mě byli“ (Iz 50,6). Za těmito slovy slyšíme svištění důtek. A dále: „Své líce těm, kteří rvali můj vous“. Vidíme scénu, když ho vojáci trním korunovali, plivali a posmívali se mu. A| to je ten Mesiáš, jak ho vyznal Petr. Ne nějaký král v plné nádheře, ale ten, jemuž se posmívali, než ho přibili na kříž. To je pohled Boží, tolik odlišný od lidského. Ale tím, co Ježíš vytrpěl, jsme byli vykoupeni.