22. neděle v mezidobí

Jistě nešlo farizeům jen o hygienické předpisy, když vytýkali, že si učedníci Ježíšovi neumývají ruce, ale mělo to rovněž obřadní význam. Všechny tyto drobné předpisy měly u židů stejnou vážnost jako Boží příkazy. Šlo jim o vnější zachovávání předpisů, aniž by se dotkly jejich srdce. Bůh skrze proroka Izaiáše vytýká svému lidu:  „Tento lid mě ctí ústy, ale jejich srdce je daleko ode mě.“ Proto Ježíš zdůrazňuje: „Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského:“ V prvním čtení této neděle hovoří o blízkosti Boží a také i o tom, že jeho napomenutí jsou pro nás velkou moudrostí: „Skutečně, moudrý a rozumný je tento veliký národ! Neboť kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám prohlašuji.“  Ježíš odmítá existenci obřadní nečistoty: „Vždyť všechno, co Bůh stvořil je dobré, a žádný pokrm není zakázaný, když ho člověk přijímá s děkováním: posvěcuje se Božím slovem a modlitbou“ (1 Tim 4,4). Ježíš pak vypočítává hříchy, které člověka poskvrňují: „ Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“ Hřích poskvrňuje člověka, hřích ničí všechno dobré, co je v člověku a bere mu naději na dosažení věčného života. Pro Ježíše existuje pouze jedna motivace, která působí, že je čisté všechno, co děláme, a to je láska. Nechme se vést láskou k Bohu a k našim bratřím a sestrám.