20. neděle v mezidobí

Pro Ježíšovy současníky byla stěžejní otázka: Pro koho přichází na svět. Přišel proto, aby spasil pouze Židy, anebo i pohany. Setkání se Simeonem dává tušit, že jeho příchod byl nadčasový, pro všechny lidi, tedy nejen pro Židy, ale i pro pohany velmi důležitý: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy. Světlo, které bude zjevením pohanům…“ (Lk 2,29). Kdyby v té chvíli stál v chrámě farizej, byl by se nepochybně pohoršoval nad těmito slovy. Ale spása je pro všechny. Kristus zemřel za všechny na kříži, nikoho z ní nevylučoval. To vyplývá i ze setkání s ženou Kananejskou. Stalo se to na území Tyru a Sidonu, tedy v nejsevernější části, kterou obývali Kananejci. Když prosí za uzdravení své dcery, Ježíš jí odpovídá: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského“ (Mt 15,23). Je to hluboká pravda. Žena se nenechá odbýt ani dalším tvrzením, že není dovoleno brát chléb dětem a házet ho psům“. Na Ježíše až nezvykle tvrdá slova. Ale žena si ví rady: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Ježíš jí vyhověl právě pro její hlubokou pokoru. Kdyby žádala o nějakou jinou věc, o dům pro dceru, či něco podobného, jistě by jí Ježíš nevyhověl. Prosila o vnitřní uzdravení dcery, která byla vnitřně spoutána zlým duchem. Jistě i v tomto případě si uvědomoval, že spása světa má univerzální charakter a týká se všech lidí. Proto se apoštolové na jeho příkaz vydali do různých zemí a tam všude hlásali pravdy evangelia. I pro nás je to radostná zvěst, že Ježíš vykoupil všechny, tedy i nás, a že všichni mají naději na dosažení věčného života.