2. neděle velikonoční

Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš ukázal mnohým, aby dokázal, že žije. Proto radost apoštolů byla veliká, když viděli svého Mistra a poznali, že je to skutečně on. Tehdy, prvního dne, kdy se jim Ježíš ukázal poprvé, nebyl Tomáš s nimi. Když mu oznámili, že Ježíš žije, nechtěl tomu uvěřit. Namítal: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím“ (Jan 20,25). Nechtěl se stát obětí nějakého omylu, chtěl mít jistotu. Jeho pochybování je lidsky pochopitelné, ale přece jen neodůvodněné.  Svědectví těch, kdo se s Ježíšem po zmrtvýchvstání setkali, bylo přesvědčivé. Teprve, když se i on setkal s Ježíšem, uvěřil. Zvolal: „Pán můj a Bůh můj!“ O letošních Velikonocích jsme opět prožili radost z toho, že se mnozí dospělí rozhodli přijmout křest. Byli o velikonoční vigilii znovuzrozeni z vody a z Ducha svatého. Vyznali svou víru a i o nich plně platí Ježíšovo slovo: „Blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili!“  Dnes je neděle Božího milosrdenství. Věřme, že Bůh je milosrdný a milostivý, popřává nám čas k obrácení a odpouští naše hříchy.