2. neděle v mezidobí

Bůh povolává člověka ke své službě. Jeho volání je nevtíravé, trpělivě čeká na odpověď člověka.Překvapuje nás, jakým způsobem povolal Samuela. Ten spal v blízkosti Hospodinovy archy v chrámu, když zaslechl jemný hlas: „Samueli, Samueli“. Zpočátku se domníval, že jej volá velekněz Eli. Proto za ním přišel, ale ten jej nevolal. Když se to znovu opakovalo, poznal tento zkušený muž, že chlapce volá Hospodin, a proto mu poradil: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.“ Samuel poslechl a skutečně té noci se mu ozval Hospodinův hlas. Podobně povolává sám Ježíš. Když slyšeli Janovi učedníci o svědectví Jana Křtitele o Ježíšovi, šli za ním. Netroufali si ho oslovit a proto jednoduše šli za ním. Ježíš si jich všiml a ptal se: Co byste chtěli?“ „Mistře, kde bydlíš?“ Zní odpověď učedníků. „Pojďte a uvidíte!“ A oni už u něho zůstali. Na Jana, který tuto událost popisuje v evangeliu, tak zapůsobilo toto povolání, že si zapamatoval až do vysokého stáří, kdy evangelium psal, hodinu, kdy jej Ježíš povolal. Bůh volá i dnes. Jen je zapotřebí, abychom se dovedli ztišit, a tak zaslechli jemný hlas Boží, který k nám nevtíravě promlouvá. Povolává ke kněžství i k řeholnímu životu. Prosme tedy Pána, aby posiloval ty, které volá, aby měli odvahu na jeho zavolání odpovědět svým „ano“ a jít za Ježíšem. Služba v církvi je náročná, ale přináší do duše hluboký klid a vnitřní radost, které vyplývají z vědomí, že jsme splnili, co Bůh od nás očekával.