2. neděle adventní

V adventní době vystupuje v liturgii do popředí postava sv. Jana Křtitele. Od svého mládí žil na poušti, kde se připravoval na své veřejné vystoupení. V ústraní a samotě vyrostl ve velkou osobnost, takže Pán Ježíš o něm prohlásil: „Mezi zrozenci z ženy nepovstal větší nad Jana Křtitele.“  Od okamžiku svého veřejného vystoupení budil pozornost a to nejen svým zjevem, ale především svým kázáním. Tolik se podobal se starozákonním prorokům, kteří ohlašovali budoucího Mesiáše, tak jak si jej lidé v té době představovali. Mnozí se domnívali, zda on sám není tím Mesiášem, který má přijít. Ale on nebyl tímto Mesiášem, byl jeho Předchůdcem, který mu měl připravit cestu tak, jak to bylo předpověděno u proroka Izaiáše: „Hlas volá: Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu!“ To byl Janův úkol. Sám sebe podle proroka Izaiáše nazýval hlasem. Ve starověku bývalo zvykem, že panovníka, který cestoval po svých zemích, předcházel hlasatel, který oznamoval jeho blízkost. Obyvatelé se měli přichystat na jeho uvítání. Bůh posílá na svět též takového hlasatele, aby oznámil, že Syn Boží je již nablízku. A zdůrazňuje, že se všichni mají pokáním připravit na jeho příchod. To je úkol i pro nás, kteří v této adventní době očekáváme jeho příchod: „Čiňte pokání – změňte smýšlení,“ zní do našich duší. Nyní v adventu je k tomu příhodný čas. Připravme se pokáním na jeho příchod, urovnejme mu cestu do naší duše.