18. neděle v liturgickém mezidobí

Když Ježíš opustil překvapené, ba šokované poutníky, když mezi ně rozdělil chleby a ryby, hledali jej druhý den ráno na opačném břehu Genezaretského jezera, v Kafarnaum. Našli ho v synagoze a hned první i otázka: „Mistře, jak jsi sem přišel?“ Odpovídá: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu“. A nakonec ho prosili: „Pane, dávej nám vždycky takový chléb“. Jde o první předpověď ustanovení Eucharistie. Zatímco ostatní evangelisté toto ponechávají až k slavení Poslední večeře, Jan to vidí trochu jinak. Právě v kafarnaumské synagoze padla první slova o Eucharistii, o chlebě života. „Kdo jí tento chléb, živ bude navěky“ říká Ježíš a je to hluboká pravda. Máme velké štěstí, že se můžeme sytit tímto pokrmem, který neubývá a čím více jej požíváme, tím je ho více.