17. neděle v mezidobí

Pán ježí vykonal za svého života mnoho zázraků. Všechny směřovaly k tomu, aby lidé, svědkové těchto událostí, uvěřili v Ježíše, aby prohloubili víru v něho. On je Syn Boží, který přichází pro naši spásu. Zázraky mají nejrůznější charakter: jednak se jedná o uzdravování nemocných, nejvíc jich vykonal v Kafarnaum, dále šlo o vzkříšení mrtvých: dcera Jairova, mládenec z Naimu  a vzkříšení Lazara. A nakonec šlo o zázraky na neživé přírodě: utišení bouře na jezeře, proměnění vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské a nakonec i zázračné nasycení lidí. Lidé neustále vyhledávali Ježíše až to mohlo být pro něho samotného poněkud nepříjemné. Sice prohlašuje o lidech, kteří za ním přišli, že je mu jich líto, a proto se jim věnoval. Nakonec zjistili, že přichází večer, mají hlad a domů je to daleko. Ježíš, když viděl přicházející zástup, říká Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se lidé najedli? “ Filip odpověděl krátce a výstižně: Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo“. To byla vysoká částka, která představovala celoroční mzdu dělníka. A to byla příležitost pro Ježíše, aby pomohl lidem v nouzi zázrakem. Poutníci se najedli a ještě zbylo dvanáct košů kousků chleba, které učedníci nasbírali. Každoročně jsme svědky i my velkého zázraku, když se na polích urodí dosti obilí, abychom měli dostatek chleba. Chléb byl vždy v neobyčejné úctě. Hovořilo se o něm jako o Božím daru a tím skutečně je. A tak prosme, ať nám tento chleba nikdy neschází, abychom měli vždy dostatek.