13. neděle v mezidobí

 

Prorok Eliáš předává prorockou službu svému nástupci Elizeovi. Žádá proroka, aby mu dovolil jít se rozloučit s rodiči. Eliáš mu to dovolil a říká, „ale pak přijď. Co jsem měl udělat jsem udělal. Na rozdíl od tohoto postoje, kdy je dovoleno se před nástupem služby rozloučit s rodinou, to Ježíš nedoporučuje. „Nechť mrtví pochovávají své mrtvé“ odpovídá na mladíkovu žádost, aby mohl jít pochovat svého otce. Podobně jedná i s druhým žadatelem, který ovšem žádá, aby se před tímto radikálním krokem, jenž vyžaduje opustit všechno a následovat Ježíše, mohl rozloučit s rodinou. Ježíš reaguje obdobně: „Kdo položil ruku na pluh a ohlíží se, není způsobilý pro Boží království“. Je to poměrně tvrdé slovo, ale hluboce pravdivé. Ten, kdo chce následovat Ježíše, musí hledět do budoucnosti a neohlížet se nazpět. Jiná alternativa neexistuje. To pochopila Panna Maria. Při andělském zvěstování, když archanděl Gabriel sděluje Marii, že bude Matkou Boží, na to odpovídá: „Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova“. Nehledí na to, jakým způsobem se to uskuteční, nehledí na to, jaké plány s ní měli její příbuzní i ona sama, ale hledí do budoucnosti. Je jen služebnicí Páně a přeje si, aby se naplnila jeho vůle. „Hle, přicházím Pane, abych splnil tvou vůli“. A při navštívení své příbuzné Alžběty, zpívá: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici“. Ta, která je vyvolena Bohem, aby se stala matkou Boží, se nazývá nepatrnou služebnicí. Jednejme podobně, naslouchejme našemu Pánu, abychom byli světlem a ozařovali tento svět. Moc to potřebuje.