12. neděle v mezidobí

Pán Ježíš se často a rád modlil o samotě. Ve dne byl doslova obléhán lidmi, a tak se v noci uchyloval do ústraní. Často jej tam následovali i učedníci. Musel to být vždy hluboký zážitek, když byl po celé hodiny ponořen do modlitby, v níž se setkával s Otcem. Proto se při jedné z těchto příležitostí otázal svých učedníků: „Za koho mě pokládáte vy?“ (Lk 9, 19).  Byli zaraženi touto otázkou. Snad už pochopili, že je mimořádnou osobností, snad už pochopili tajemství jeho božského původu, vždyť konal zázraky, ale ostýchali se to vyslovit nahlas. Petr impulzivně bez velkého rozmýšlení vyhrkl: „Za Božího Mesiáše.“  Byla to správná odpověď. Ježíš je opravdu proroky zaslíbený Mesiáš, t.zn. Pomazaný Páně, či Kristus. Na počátku své služby bývali pomazáni proroci či králové posvátným olejem a byli nazýváni pomazaní Páně, tedy Mesiáš. Lidé ovšem čekali na ideálního Mesiáše, který by je vysvobodil ze zla hříchu, který by jim otevřel cestu k Bohu. Protože někteří proroci (např. Daniel)  předpověděl i dobu jeho příchodu, věděli lidé, že doba, kdy má přijít už není příliš vzdálena. Bylo to i proto, že v té době prožívali velké ponížení svého národa a oni čekali  silného krále, který by jim přinesl svobodu. Ale Ježíšovo království není z tohoto světa. Přišel na svět proto, aby nám přinesl vykoupení ze hříchu. I my si někdy položme otázku sami pro sebe. „Za koho pokládáme my Ježíše?“.  Odpověď zní: On je ten Boží Mesiáš.