11.neděle v mezidobí

Velmi často se přirovnává církev ke stromu. Ježíš řekl: „Já jsem pravý vinný kmen a vy jste ratolesti“ (Jan 9,b).  U proroka Ezechiela říká Hospodin Bůh: „Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře“ (Ez 17,22).  Je to krásný obraz Božího lidu, církve. Církev je strom, který je zakořeněn v Kristu, od něho čerpá veškerou duchovní sílu. V evangeliu Ježíš přirovnává církev, které nazývá Božím královstvím k semenu, které klíčí a roste, aniž by člověk, který je zasadil, vnímal. Dále ji přirovnává k hořčičnému semenu, které bylo pokládáno za nejmenší ze všech semen, ale vyroste z něho veliký a košatý strom. Počátky církve jsou také velmi nepatrné. Dvanáct apoštolů je opravdu jen malé hořčičné semeno, z něhož se rozvinula celosvětová církev. Katechismus katolické církve k tomu říká: „V křesťanském slovníku výraz církev označuje liturgické shromáždění, ale také místní společenství, nebo všeobecné společenství věřících. Ve skutečnosti tyto tři významy jsou nedílné. Církev je lid, který Bůh shromažďuje z celého světa. Církev existuje v místních společenstvích a uskutečňuje se jako liturgické shromáždění, především eucharistické“ (KKC 752). Církev tedy není organizace, ale je to lid Boží, který již po dobu dvou tisíc let naplňuje poslání, které ji svěřil Ježíš.

Diecézní modlitební štafeta:

Bečov nad Teplou: Za farnost, aby se jí na cestě k Pánu dařilo nacházet a povzbuzovat lidi, kteří ho hledají, a vytvářet podmínky a zázemí pro účinnou službu lásky