1. neděle postní

Ani Ježíš za svého pozemského života nebyl ušetřen pokušení. Třikrát jej ďábel pokoušel: poprvé, aby proměnil kameny v chléb, a tak se nasytil, dále aby se spustil z ochozu Jeruzalémského chrámu a aby se mu klaněl. Jde o pokušení k touze po nezřízených radostech bez ohledu na Boží řád, k pýše života s touhou po moci nad lidmi a světem a o nezřízenou touhu po bohatství, po umožnění bezstarostného života. Člověk potřebuje k životu pozemský chléb, ale žije nejen z chleba, ale i každým slovem, které vychází z úst Božích. Pro křesťany se toto Slovo stalo tělem a o něm platí slovo Písma: „Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen“ (Řím 10,10). Pokušení mít moc a vliv patří k velkým věcem tohoto světa, které člověka lákají. Proto se Ježíš při tomto pokušení, které i pro něho bylo tvrdé, odvolává na Písmo: „Je psáno“ říká „ Pánu svému Bohu se budeš klanět a jen jemu sloužit“ (Lk 4,10). Po překonání všech pokušení „ďábel ho opustil až do určeného času.“ (Lk 4,13).  Další pokušení, jak naznačuje sv. Lukáš, čekalo na Ježíše o několik let později: „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže“ (Mt 27,40) volali na něj lidé, když umíral na kříži. Ježíš však na kříži vytrval až do konce. Postní doba, do níž jsme vstoupili, obrací naši pozornost k  příkladu Pána Ježíše, který každé pokušení důrazně odmítl, a jehož se máme učit napodobovat ve svých rozhodnutích. Máme ho napodobovat v jeho poslušnosti vůči Bohu: byl poslušný Otcově vůli až do posledního výdechu. Povzbuzuje nás v boji s pokušením, „protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí“ (Žid 2,18).